Dnešní den má být odpočinkový, a tak vstáváme kolem deváté a chystáme se na výlet po vinicích spojený s ochutnávkou vína s názvem „Boutique wine tour“. Název může být trošku zavádějící, tak tedy na vysvětlenou – „boutique wines“ vyjadřuje vína, která jsou vyráběna v malé produkci a nevyváží se do zahraničí. Vyrážíme z motelu po desáté a jdeme na místo srazu, odkud má být odjezd. Ještě se někteří posilní snídaní a po malých zmatcích, odkud vlastně vyrážíme, zahlídneme dodávku Appelation Central Wine Tours a řidič nás vítá se slovy „Vy musíte být Milan a Markéta“ a cpe nás do dodávky, ve které už sedí zbytek osazenstva, americká rodinka se 2 McDonald dceruškama, postarší australský pár a dva australští borci. Vyrážíme směrem vinařský kraj Central Otago, řidič jménem Gavin mluví o novozélandském vinařství, krajích, oblastech, pěstovaných odrůdách, a než se nadějeme, zastavujeme v prvním vinařství Mt. Rosa v oblasti Gibbston. Přivítá nás krásný levandulový záhon a uvnitř bodrá, v obličeji pěkně zčervenalá (místním horkem to asi nebude) první dáma celého vinařství, která při úvodním seznámení ihned okomentuje Milanovo o/spálení, všichni se rozesmějí na plné kolo, i když by si mohla s Milanem podat ruce (a kdyby si čubka zkusila běhat tři dny pod sluncem a našlapat u toho přes 30 kilometrů, mít ze slunka vyrážku po celých rukách a sloupaný obličej a krk, vtípky by ji rychle přešly, pozn. Milan). A hned se hrne k degustaci vína a každému nám nalévá první vzorek, pak další a další. Tedy co jsme v Mt. Rosa nakonec degustovali. Sauvignon Blanc 2016, Riesling 2016, Pinot Gris 2015, Pinot Blanc 2016, který je opravdovou raritou a chutnal nám zde nejvíce (a také měl nejvíc voltů), Rose 2017, Pinot Noir 2015 a Pinot Noir 2014. Jednalo se ale opravdu o degustaci, tak že nám červená dáma vždy zašpinila dno sklenice a pak o tom špinavém dně chvíli mluvila. Po skončení degustace nám je nabízena koupě, nicméně odjíždíme bez vzorků, ale ten Pinot Blanc nás pak zpětně dost mrzel.
Přesouváme se do oblasti Bannockburn, kde dostáváme v Carrick Wines oběd ve formě obloženého stolu, kde se nabídka skládá ze sýru, šunky, salámu, mušlí, pomazánky, chutney, vaječné omelety, hroznů, naložených místních třešní a čerstvého pečiva s olivovým olejem. Samozřejmě nechyběla sklenka vína dle výběru. Posilněni vyrážíme do oblasti Cromwell, kde absolvujeme další degustaci ve vinařství Scott Base, v nádherném dřevěném domku uprostřed vinic. Po pěti ochutnávkách vyrážíme zpět do vinařství Kinross v Gibbstonu, které ale zastupuje pět místních vinařů, a tak od každého ochutnáváme po vzorku a pak bereme útokem místní shop a kupujeme si vzorky na pozdní odpoledne. Vyhrálo vinařství Hawkshead, které vyrábí víno klasickou původní metodou, a jejich unikátní Riesling 2015 – při prvním kontaktu květové sladší chuti, po rozložení s chuťovými buňkami přichází typická suchá vyrovnaná chuť. Vzhledem ke složení půdy a podnebí se jakákoliv u nás známá odrůda nedá v chuti a vůni srovnat se stejnou odrůdou na Novém Zélandu, vždy se jedná o zcela jinou, unikátní a vesměs vynikající chuť. Jako taková kulturní vložka nás poté čeká zastávka v místním vyhlášeném ovocnářství Jones´s Fruit Stall – slovy trh s místním ovocem a zeleninou, sušenými plody a zmrzlinou vyráběnou přímo ze sklizeného ovoce. Dokonce tu můžete místní plody ochutnat. A jedná se opravdu o oční a chuťový výtěr – ochutnáváme výborné pouze místně pěstované Gold kiwi, dále mandarinky, jablka, ale také sušené třešně. Jediné, co kazilo nevšední zážitek, byli uječení, všude se skupinově cpoucí ťamani. To je také hlavní důvod, proč nakonec nedáváme vyhlášenou místní zmrzlinu, protože představa čekání v dlouhé pištící frontě je absolutně stresující a zbytečně zkracující život. Místo toho dáváme krátké cígo a kocháme se místní voňavou zahradou s růžemi, kterých je tu vyseto nespočet barevných druhů. Po 15min nás Gavin nažene do dodávky a upalujeme jeho vlastním stylem plyn a brzda zpátky do Queenstownu. Po domluvě všechny rozveze a nás vysazuje jako poslední přímo před motelem, tak že se se vzorky nemusíme tahat po celém městě.
Vypereme v místní laundry a vyrážíme na poslední cíl v Queenstownu, lanovku Skyline a vyjíždíme nahoru, kde ještě stíháme jednu adrenalinovou jízdu na vozíčcích (luge), což jsou řídítelné káry, kterými se spouštíte z kopce dolů s báječným výhledem na celé město. Pak jdeme na vyhlídku, děláme pár záběrů a docela hladoví sjíždíme zpátky dolů, kde po pár metrech od lanovky zapadáme do Pizza Pasta Bella Cucina, protože docházíme k tomu, že nám chybí typicky evropské jídlo (žádné knedlo, vepřo, zelo prosím) – těstoviny a pizza. Obojí si objednáváme a v duchu dnešního dne doplňujeme symbolicky sklenkou vína ,Rose z oblasti Central Otago. Začíná se stmívat a my, bez toho že bychom se snažili o splnění limitu 5 minut pani domácí, po 14 minutách do kopce dorážíme na motel, kde se pomalu balíme, abychom mohli ráno po páté hodině vyrazit směr Milford Sound, kde máme být v 10:30 a cesta je na čtyři hodiny.
Nejnovější komentáře