Je druhé největší město v Koreji a ze Soulu tam jede vlak typu KTX. Cesta trvá kolem 2:45 a na hlavní nádraží dojíždíme na čas. Teď už zbývá jen najít metro. Směrovky mě vedou ven z haly a za nějakou budovou je vstup do metra. Oproti Soulu je zde jen šest linek. Mají zde opět intuitivní automaty na lístky, ovšem s malou odlišností. Maximální bankovku, kterou můžete použít je 1.000 wonů. ( ke koruně je to cca 1:50 ) Ty už však nevlastním. Tak přistupuji k další skříňce, která pro změnu mění bankovky vyšších hodnot na tisícovky. Po několika pokusech automat pochopil, že mu nic jiného nedám a uvolil se vydat bankovky.
K ubytování je to asi 45 minut s jedním přestupem. To nalézám díky GPS jednoduše. Pokoj mě příjemně překvapil. Masážní vana a pod záchodovým prkénkem je elektronicky řízený bidet. Už se sice stmívá, ale je to kousek k moři, tak proč se ještě nepodívat. A jak jdu kolem pláže, tak uvidím Busan sea aquarium. O programu je rozhodnuto. Platím vstupné a sjíždím dolů do patra na začátek prohlídky. Oproti jiným akváriím zde mají tučňáky. Jinak zde můžete vidět různé ryby, korály, žraloky, chobotnice a spoustu dalšího v několika patrech. Nechybí ani tunel. Výhodou vstupu před zavíračkou je v tom, že je zde málo lidí a tak si prohlídku skutečně užívám.
Další den si kupuji denní jízdenku a mířím do Gamcheon culture village. Jedná se o barevné domky, které jsou postaveny v kopci. Mezi nimi jsou úzké uličky. Ideální místo pro hraní na schovku. V některých domech se nachází i různé expozice.
Dále mé kroky vedou do Jagalchi, kde se nachází obrovské tržiště ryb. A nejenom ryb, vše co hrdlo ráčí a plave v moři. Rejnoci, úhoři, mušle, kraby, chobotnice, olihně…….. Několik ulic stánků včetně vývařoven a to tam je ještě celá hala prodejců.
A pokračuje se dále, Busan tower, který nemůžu vynechat a další market s různými dobrotami. Také narážím na ulici pro E-sport. Jednoduše ulice pro herní pařany.
Únava se za celý týden už nastřádala a já se ve večerních hodinách vracím zpět. Nevím ovšem jak mám chápat denní lístek. Při návratu do mé cílové stanice mě turniket nechce pustit dále. Starší paní mi posunky ukazuje, že to mám podlézt a tak se i stalo.
A je tu sobota a já opět sedím ve vlaku KTX směřující na letiště, kde přespím. Ovšem neobešlo se to bez humorné příhody. Pěkně si sedím ve své sedačce, když přijde chlapík a říká, že tu sedí. Načež mu kontruji svoji jízdenkou. Po málem porovnání zjišťujeme, že sice sedím dobře, ale o den dříve. Jdu za stevardkou, že mám drobný problém. A ona, že pokud mi nebude vadit stát, tak mohu jet tímto vlakem. Což mě samozřejmě nevadilo. „Stání“ znamenalo sedět na sklopné sedačce u dveří. Nakonec to dopadlo tak, že jízdenka mi byla stornována a vystavena nová a i místo se našlo. Vše se vyřešilo v pohodě a s úsměvem.
Nejnovější komentáře