Vítejte u našeho pravidelně nepravidelného občasníku. Tentokrát nás zavedou řádky opět do Asie a to konkrétně do Jižní Koreji.
Začátek cesty vždy začíná z místa A do místa B. Jedná se o poněkud nezáživnou pasáž výletu. Zkráceně takto, Praha – Aeroflot – Moskva – Aeroflot – Soul. Zde musím podotknout, že Aeroflot patří rozhodně k těm lepším aerolinkám. Uvidíme jestli to potvrdí i cestou zpět.
Uběhlo necelých 17 hodin cesty a já se ocitám v Koreji na mezinárodním letišti v Incheonu. Popojíždím bezobslužným vlakem do hlavního terminálu, kde následují nezbytné formality. Vyplnit vstupní kartu, kterou jsem dostal v letadle a pak ještě jednu, kterou jsem nedostal. Na to mě upozornil pán od přepážky, který se s jednou kartou nespokojil. Posílá mě ke stolu, kde si ji mohu vzít a vypsat. Vybaven oběma kartami se vracím zpět k přepážce. Následuje skenování pasu, klepání do počítače, neznámá slova a mačkání zeleného tlačítka. To znamená, že si pro mě přichází mladá Korejka a odvádí si mě na imigrační. Po zkušenostech z dovolené na Novém Zélandu, mě to nechává naprosto chladného. A jak tak sedím na židličce a koukám kolem sebe, vidím „Výslechová místnost“, tam jsem se, ale už nedostal. Po nějakých 10 minutách klepání do počítače, skenování ukazováčků a koukání do kamery jsem propuštěn. Na dotaz, jestli bylo něco v nepořádku padla stručná odpověď „Ne“. Ještě jsem ji prozradil jak se správně čte mé jméno a po vzájemném úsměvu pokračuji hledat mé zavazadlo. I to zanedlouho přijíždí na pásu a já mohu vyrazit za dalšími zážitky. A ten nastal hned před východem. Uniformovaná paní po mě chtěla kartičku, kterou mi vzali na imigračním. Marně ji vysvětluji, že už jsem ji odevzdal. Marně. Tak znovu vypsat a odevzdat. Teď už jsem skutečně v Koreji.
Vybrat nějaké bankovky a pokusit se dostat na severovýchod do města Sokcho. Plán byl jednoduchý, sednout na vlak, dojet do Soulu, metrem na Východní autobusový terminál a odtud na východ. Ale šlo to jednodušeji, z letiště míří linka přímo na nádraží . Tak jsem toho využil. Cesta autobusem zabrala necelou hodinu, včetně zácpy v Soulu. Byla to trochu poznávací linka. Ale to už jsem na nádraží, kupuji si lístek a za 10 minut odjíždím expresem. Za dvě a půl hodiny včetně přestávky se ocitám v městě Sokcho. Ještě zvládám krátkou procházku po okolí, ale pak padám do postele a probouzím se až druhý den.
P.S. Asi to šlo ještě jednodušeji, přímo z Incheonu do Sokcho 🙂
Nejnovější komentáře