Den začíná zpíváním ptáků a řevem místního prodejce. To je asi tak sedm ráno. V devět hodin mi pan domácí připravuje snídani a já mohu s plným žaludkem objevovat krásy města. Říká se, že město samo o sobě je bludiště. Část města má skutečně zakroucené uličky, kde po chvíli už jste ztraceni, ale druhou část tvoří několikakilometrový rovný bulvár plný obchodů. Navštěvuji různá místa která jsou doporučována v průvodci. Kostely, domy, náměstí, ulice……
A když tak jdu kolem cadeca, říkám si že bych mohl směnit peníze. Casa de cambio, neboli směnárna. Přede mnou dva lidé, to by mohlo být rychlé. Není. Místní zřízenec pouští směnuchtivé lidi po jednom do útrob místnosti, takže si nějakou dobu postojíte venku. Uvnitř jsou sice dvě okénka, ale funguje jen jedno. To které funguje, tam sedí chlapík vedle něj stojí ženská a v klidu si u práce povídají. Když už na mě přijde řada, to může být asi dvacet minut, chápu proč vše tak trvá. Všechny bankovky, které měníte se musí ručně zaregistrovat, tzn. opsat jejich čísla. Pak už standardně vytahujete pas bez kterého nic neudělají. A když je tato procedura u konce, vyjíždí z tiskárny lístek a podle něj dostanete peníze. Ještě se mě na něco ptal, ale když uviděl můj chápavý výraz, tak to vzdal.
Nejnovější komentáře