Dnešní den se domlouvám se Steanem co podniknout, máme dvě varianty Humboldt park nebo Park Yunque. Při shánění taxi nás jeden majitel přesvědčil, že Yunque bude lepší, protože je blíže a uvidíme tam to stejné. Slovo dalo slovo a už sedíme na korbě Jeepu s plátěnou střechou. Typ je snad nejmenší co se vyrábí. Celou cestu koukám na svoje boty, protože jsou blízko mé hlavy, tak jsem předkloněn. Půlhodina se dala přežít. A jako zajímavost přidávám, že průvodce se jmenoval Karel a toto jméno bylo zvoleno podle českého slavíka. Jeho tatínek učil na chvíli v Rusku a byl na koncertě božského Káji.
Vrchol El Yunque je kolem 500 m. n. m. a cesta trvá hodinu nahoru a hodinu dolů. Aspoň tak jsme to na začátku pochopili. Zaplatili jsme poplatek do rezervace, nafasovali průvodce, který měl na nohách gumáky a vyrazili jsme k vrcholu. První překážka, která se vyskytla byla řeka, dala se buď přebrodit nebo za poplatek se svést na voru. Byla zvolena druhá varianta a suchou nohou se dostáváme na druhý břeh. Sluníčko nám pěkně svítí na cestu, odhaduji to na minimálně 30 stupňů a to ještě ve stínu. Někde jsem četl, že pocení je zdravé. Po dnešní výpravě budu zdravý na několik let dopředu. Krok za krokem stoupáme a stoupáme. Po přibližně hodině a půl se dostáváme na pitnou stanici. Ona je to spíše jídelní. Za jeden CUC můžete sníst ovoce co hrdlo ráčí. Karamboly, banány, okurky, rajčata, pomeranče, grepy……..
Podle informací jsme ve 190 m. n. m. A prý jsme v půlce. A to jsme odmítli Humboldt park, že se tam jde pět hodin. Steanovu přítelkyni necháváme na záchytném bodě a pokračujeme dále. Tentokrát cesta už je strmější a výškové metry naskakují rychleji. Po nějakých dvaceti minutách se odpojuje Stean a vrací se k přítelkyni. Po informaci, že už jen dvacet minut se rozhoduji jít dále. Potkáváme dánsko australskou dvojici, která už se z vrcholu vrací. Na dotaz jak je to daleko, se mi dostává odpovědi, že už jen kousek. To mi dodává optimismu a stoupáme dále. A skutečně, po nějakých deseti minutách se kocháme z El Yunque. Vrchol je dobyt a můžeme se s klidným svědomím vrátit stejnou cestou. Steana s přítelkyní na záchytném bodě nenacházíme. Doháníme je před řekou a pak už následuje společný pochod k našemu vozu za lehkého deště.
A jak už to tady bývá, čeká na mě vynikající večeře v podobě ryby a jiné variaci na fazolovou polévku.
Nejnovější komentáře