Máme prvního máje, ale v Baracoa to moc neprožívají. Akorát jsou zavřené obchody. Co tedy dnes podniknout. Informaci, že se dá jet do Humboldtova parku se dozvídám při snídani s odjezdem ihned. Tím tato možnost padá. A jak už tomu tak bývá, náhoda chtěla, aby se objevil Stean (snad moc nekomolím jeho jméno), starší pán ze Švédska se svoji kubánskou přítelkyní, kteří jsou ubytováni ve stejné case, s nabídkou podílet se na ceně za taxi s výletem po okolí. Proč ne, beru. Najímáme si starší jeep s řidičem a vyrážíme neznámo kam.
První zastávka je na kakaové farmě, kde nám sympatická paní vysvětluje celou proceduru výroby čokolády. Od malého stromku k zabalené čokoládě. Je to sice celé ve španělštině, ale když se mluví pomalu a hodně gestikuluje, tak je to srozumitelné i pro mě. Vyrábí se tam 100% přírodní čokoláda, která je, jak jsem pochopil, úplně na všechno. Nevýhodou, alespoň pro mě, je její trpkost. Ovšem pokud je tam příměs banánu, tak chuť už je o mnoho lepší. A ještě je tam jedna varianta s medem, také výborná.
Po tomto poutavém vyprávění se vydáváme dále až do parku Yumuri. Zde nám doporučují loďku, která nás vezme kousek po řece do kaňonu. Nabídku přijímáme a už se vezeme na lodi, která má sílu jednoho muže. Po několika desítkách metrů zastavujeme a čeká nás procházka kaňonem včetně brodění. Zde na vás padá klid a mír. Posloucháte šumění řeky, kocháte se přírodou. Ovšem i zde jde vidět, že si hurikán vybral svoji daň. Polámané stromy hovoří za vše.
Pokračujeme směrem zpátky. Zastavujeme na pláži Manglito, kde si dáváme koktejl a díváme se na oceán. Pak už jen následuje cesta zpět do Baracoa.
Tam na mě už čeká večeře. Fazolová polévka a kuřecí stehno. Opět v množství více než velkém. A opět výborné.
Nejnovější komentáře