Nedá se říct, že by den začal, on stále pokračuje. O půl jedné ráno si balím svých pět švestek a jdu na autobusovou zastávku Viazulu. Mám zde být o hodinu dříve než je odjezd a tento čas přemýšlím proč. Nic se neděje. Těsně před plánovaným odjezdem jsme nahnáni k okénku, kde měníme vouchery za jízdenky. Zde už jsou pokrokovejší, chlapík to ťuká do notebooku, kterému sice chybí klávesa Enter, ale na funkci to nemá vliv. Jízdenka leze z tiskárny.
Stále čekáme na ten dálkový autobus. Podle stránek vybavený WC, klimatizací, videem…… zkrátka Fun & Relax. To co půlhodiny po plánovaném odjezdu přijíždí mě opravdu rozesmálo. Čekáte Neoplán a přijede Karosa z osmdesátých let. Trošku přeháním, tak hrozné to zas není. Ale WC ani video tam není. Zato klimatizace funguje skvěle. Věřím, že to původně byl autobus na převážení mražených výrobků. Ono se stačilo podívat na řidiče, který řídil v zimní bundě. Pokud jste neměli něco na sebe a optimisticky jste nasedli v kraťasích či sukni, tak jste zmrzli. Mám poučení i pro příště, je potřeba čepici. Místní znalci měli mikinu s kapucí. Většina z nás měla dvojsedačku sami pro sebe, tak se cesta dala docela slušně prospat.
S hodinovou sekerou dojíždíme do městečka Baracoa. Jen co zastavíme a otevřou se dveře, místní nahaněči se na nás vrhnou s neuvěřitelným temperamentem. Vzpomněl jsem si na Jorgeho, který mi říkal, že dělal to samé než se casa zaběhla. Já se přes ten dav nabídek snažím najít svého muže. Ano, je zde a drží cedulku s mým jménem. Jmenuje se Guillermo a je to můj pán domácí neboli dueňo. Bereme rikšu a jedeme do casy. Zde potkávám i jeho ženu Ileanu. Oba dva jsou velice příjemní a ukazují mi můj pokoj. Je to habitación rosada, růžový pokoj, kde jsou dvě dvoulůžka a na tři noci bude patřit mě.
Je čas na zakousnutí něčeho dobrého. Svoji snídani jím z terasy, která má výhled na Atlantik. Co více si přát. Počasí je opět parné. Jdu se podívat, co zde mají zajímavého. Je to opravdu malé městečko, které máte za chvíli prošlé celé. Co je zde pozitivní, tak to, že tu prodávají ETECSA kartu na připojení do netu a není na ni několika hodinová fronta jako v předchozích městech.
Na Kubu už také dorazil internet, ale má svá specifika. Existují veřejné WiFi sítě, ke kterým se můžete připojit, ale musíte znát jméno a heslo. A k tomu slouží ta karta, kterou si zakoupíte a jsou na ní uvedené potřebné údaje. Ve své podstatě si kupujete čas. Aktuálně nejdelší nabídka je na pět hodin za 7.50 CUC. 1 CUC = 1 USD.
Nechávám se zlákat i na večeři ve své case. Vynikající. Nudlová polévka, ryba, rýže, zelenina, sladké brambory, hranolky. V množství více než velkém. Vše se sníst nedalo. A když jsem byl nacpán k prasknutí, tak se přišli zeptat jestli si nedám zmrzlinu.
Večer se od paní domácí dozvídám, že loni na podzim přišel hurikán a většinu města poničil. Následky jsou zde stále patrné.
Zítra se zde slaví první máj, tak to vypadá na relax, protože nikdo pracovat nebude.
Nejnovější komentáře