Den 3. – Přelet

Po nasátí kubánské atmosféry v Havaně je potřeba zjistit jaké je to na jiných místech Kuby. Další zastávka je Santiago de Cuba. Nejrychlejším způsobem je, využít domácí linku Cubana airlines. Na letišti hledám svůj let na tabuli a nenacházím. Jorge mi říkal, že Cubana je taková free. Jdu zeptat na informace a tam mi paní sděluje, že let byl o hodinu posunut. Nevadí, pozitivní je, že to letí. Jdu se odbavit. Jedou zde dvě přepážky a vše probíhá po startu, pěkně ručně. Napsat do prezenční knihy a vypsat letenku. Nedokážu si při tomto tempu odbavit velké letadlo. Není kam spěchat, času je dost. Sedím si v klimatizovaném salónu a čekám na boarding.

Půl hodiny před plánovaným odletem se otevírají dveře a nastupujeme do dobře vychlazeného autobusu. Jedeme podezřele dlouho až mi to připadá, že do Santiaga tím autobusem dojedeme. Někde v půlce cesty řidič zastavil a šel se někam zeptat. Nevím jestli na cestu. Po pár minutách se opět dáváme do pohybu a deset minut před odletem se dostáváme k letadlu. To ovšem nebylo ještě uklizené tak čekáme dalších 15 minut. Pak se dveře otevírají a my vstupujeme na rozpálenou plochu Havanského letiště. Když už jsme byli pěkně vychlazeni, tak bylo potřeba nás opět ohřát. Po pár minutách už jim to připadalo dost a začali nás pouštět do letadla. Hrnu se ke svému místu které mám na letence, ale pracovník letecké společnosti mě zarazil ať si sednu kde je volno. Tak se i stalo. Letadlo ve mě moc důvěry nevzbuzovalo, protože jsem cítil, že se něco pálí. Naštěstí se nic hrozného nestalo a za nějakou hoďku a půl přistáváme v Santiagu. To nás vítá zamračenou oblohou a lehkým deštěm.

Z letiště se dostávám taxíkem na své ubytování do Hostal Yoyi. Víta mě usměvavá starší paní a ubytovává mě v jednom ze svých pokojů. Chvíli relaxuji než přestává pršet a vydávám se rekognoskovat terén. Santiago je úplně něco jiného než Havana. Celou cestu jsem přemýšlel jak to popsat a nic mě nenapadlo. Prostě si jen tak jdete v roce 1960 a najednou se ocitnete v 21. století. Centro historico je takové pozlátko, kterému vévodí široký bulvár se spoustou hotelů, bank, restaurací, obchodů…….., ale jen zajdete za roh a jste o století zpět. Oproti Havaně je to zde živější. Z barů se line typická kubánská hudba, lidé tančí a veselí se. A tento místní kolorit si užívám plnými doušky. Nebojte, netančím.