Oproti původnímu plánu, že vstanu v devět se to podařilo už v sedm. Ještě nějaké to převalovaní a pak příprava na procházku Havanou. Paní Isabel mi připravila snídani a po ní už jsem se mohl vydat do víru velkoměsta. Ubytování je v části Stará Havana a nemusíte se tedy starat o nějaké plány. Stačí zde jen tak bloumat a užívat si tu místní atmosféru. Sice na vás každou chvilku někdo volá jestli nechcete taxi, ale stačí říct No a je to.
A jestli jsou Kubánci komunikativní? Ano jsou. U mě to začíná slovy, že jsem vysoký i když si tak nepřipadám, s následujícím dotazem odkud a pak jestli hrají basketbal nebo volejbal. Vše se nese v přátelském duchu a je to v pohodě. Překvapivě nás někteří berou stále jako Československo. A jak si tak bezcílně bloumám, tak obdivuji místní architekturu. Zde se opravdu čas zastavil. Stále to to vypadá jako v koloniální době. Po ulicích sice nepobíhají koně, ale nejvíce zde jezdí auta z bývalého Sovětského svazu značky Lada, mezi kterými se misí stará americká auta.
A když se dostanu až ke Kapitolu, který se opravuje, nechávám se zlákat jízdou v americkém autě. Jedná se o šestiválec značky Dodge s původním motorem z roku 1948. Kolik má ovšem objem jsem nezjistil. Když jsem se ptal kolik má litrů, bylo mi sděleno, že na jeden litr ujede osm kilometrů. A pak už si v tomto kabrioletu v nádherné růžovo bílé kombinaci plujeme městem. Projíždíme nejznámější místa Havany a děláme i krátké zastávky na focení. Řekl bych značka ideál. Když projíždíme kolem Náměstí revoluce, tak tam už se pilně chystají na prvomájové oslavy. Ke Kubancům, kteří sem přijdou bude promlouvat Raul Castro. Za hodinku exkurze končí a já už se jen tak opět bloumám po městě.
Procházím kolem La floridity, baru kam chodil Ernest Hemingway. Dodnes zde má sochu a můžete si s ním připít. Jen jsem nakoukl dovnitř, protože přes ty davy lidí co tam jsou se nejde ani dostat. Na doporučení paní domácí navštěvuji restauraci El Asturianito s původním plánem na otestování pizzy. Ten však vzal za své, když mi byla nabídnuta ryba dne. Za chvíli je přede mnou ryba v nějakém obalu a chutnala báječně. Na dotaz co to bylo, tak to bylo pargo a podle slovníku je to patentovka. To mi sice nepomohlo, ale aspoň znám název co to bylo zač.
Když jsem se ve večerních hodinách dostal do své casy, byla mi nabídnuta Jorgem a Isabelou slavnost. Co už, relax se nekoná. Jedeme autobusem na druhou stranu zálivu, kde se nachází pevnost Morro ze které se každý den v devět hodin střílí z děla. Šou začíná už v 20:30. Vojenská jednotka přináší oheň, pak přichází další, která dělo láduje, aby se pak za virblování na buben vystřelilo. Když je po všem opět se vracíme do casy.
Nejnovější komentáře