Dnes není moc o čem psát, je to jen přesunutí z místa A na místo B. I když to bylo zpestřeno několika zážitky. První byl v Praze, kdy se z rádia ozvalo, že zavřeli nějaký tunel směr letiště a tvoří se kolona. Nekecali, za chvíli jsem už v ní stál. A po několika minutách se jako mávnutím kouzelného proutku opět rozjela. Oproti původnímu plánu navigace to bylo jen plus 40 minut.
Další zážitek byl na letišti v Paříži kdy jsem hledal terminál M a bylo na to něco málo přes hodinu. Když ho budete hledat tak je to terminál 2E, který má podsekce K, L, M a jezdí na ně shuttle bus.
Let trval něco kolem desíti hodit a Air France naznala, že je to moc rychlé, tak než jsme vzlétli, tak jsme nabrali hodinovou sekeru. V Havaně jsme přistáli oproti původnímu 19.55 asi ve 20:40. No přistáli, tentokrát to byl pěkný adrenalin. Nevím jestli jsme přistáli křivě nebo nám foukl vítr, ale chvíli jsem měl pocit, že jedeme po levém křídle. Pilot je asi zvyklý tak hodil kontr a pak druhý a už jsme pěkně rolovali po všech kolech.
Havana nás přivítala teplým dusnem. Skočit po hlavě ze tři stupňů do nějakých 28 není jen tak. Čekalo nás ještě vyřídit nějaké formality na imigračním a pak si jen počkat na zavazadlo. Což byl další zážitek, protože můj batoh přijel mezi posledními. A pak už to šlo ráz na ráz, v příletové hale jsme uviděl selfie tyč se svým jménem, který držela mladá kubánka, následoval výběr CUCků a usazení do žlutého taxíku značky Renault Scala. Nevím jak dlouho jsme jeli, ale kolem jedenácté večer klepeme na dveře mé casy. Vítá mě paní domácí Isabel, ukazuje mi můj pokoj a pak poctivě zapisuje mé údaje z pasu. Později přichází i její manžel Jorge se kterým ještě do půlnoci pokecáme. Asi jsme vypadal hladově tak dostávám ještě maso a jako přílohu smažené banánové lupínky. A co jsem ještě zvládl, tak bylo osprchování a upadnutí do postele.
Nejnovější komentáře