Vše musí jednou skončit a tak končí i toto putování. Ráno v devět na mě čeká Tony ve svém crossoveru a vydáváme se směr letiště. Projíždíme ranní zacpanou Tanou a pomalu se dostáváme na okraj města. Tam končí i naše cesta. Spojka odešla do mechanického nebe a my stojíme. Na to, že už s ní byly problémy od začátku, tak klobouk dole co všechno ještě vydržela. Stačilo deset kilometrů a zvládla to všechno. Volá se rychlá spojka, kterou zastupuje Richard. A za nějaký čas přijíždí v Peugeotu 405, který má půjčený od někoho z rodiny. Loučím se s Tonym, který půjde řešit auto, a nastupuji k Richardovi.
Jenom cesta na letiště by byla nuda, a když je blízko krokodýlí farma, proč se nepodívat tam. Cesta je taková dobrodružná, protože chybí asfalt a jsou zde výmoly. I s nízkým autem se to dá zvládnout. A tak dojíždíme k farmě. Je to spíš taková minizoo, ale nejvíce je zde krokodýlů. Dělám rychlý průzkum, protože čas tlačí a pak už se jede skutečně na letiště.
Zde se loučím i s Richardem a čeká mě dlouhý let přes Mauricius, Istanbul do Prahy.
Nejnovější komentáře