Milford Sound

Udajne nejkrasnejsi pohled na Milford Sound je za deste a to se nam vyplnilo. Rano jsme vstavali za drobneho deste a po obvykle vydatne snidani, tentokrat z vlastnich zdroju jsme vyskocili do sedel nasich oru a vydali se poznavat krasy zdejsich fjordu. Jak me Milan poucil, jedna se o jezera vznikla odtanim ledovce a odtekajici do more. Dest postupne silil a stupne na teplomeru pomalu klesaly. Vyhrivani rukojeti jelo opet naplno a tentokrat zpestreni cesty prislo pres kilometr dlouhym Homer tunelem, ktery mel na deseti metrech metr klesani, matematici si jiste lehce spocitaji stupne klesani 🙂 a protoze je tunel ve skalnim masivu obalenym ledem, tak to i trochu klouzalo, nastesti tam nebyla zadna zatacka. Po hodine a pul jsme stastne dorazili na konec cesty k terminalu lodi. K nasi smule tam mohli parkovat jen autobusy a tlusta vesela maorcanka nas poslala na parkoviste pro auta, ktere bylo vzdalene 10 minut chuzi. V provazcich deste jsme zaparkovali a sli se ohrat do blizkeho informacniho centra, kde delali teple napoje. Horka cokolada a long black nas trochu vnitrne zahrali. Po kratke konverzaci s mistni obsluhou se nam dostalo ujisteni, ze pocasi neni az tak zle a ze aspon uvidime nadherne vodopady. Po lehkem ohrati jsme opet vyrazili v desti na cestu k terminalu, kde na nas cekala lod, ktera nam mela ukazat mistni krasy. Po 1 a pul hodinovem usychani nad terminalovym topenim, jsme se vlhci vydali do utrob lodi a vypluli jsme. Krajina je nadherna jeden vodopad stihal druhy, akorat jsme museli jet blizko brehu, abychom neco videli, protoze pres hustou mlhu uz jsme nevideli hory na druhe strane. Kapitan nam ukazoval nektere vodopady velmi zblizka kdyz spickou lodi pod nej zajel. To byl hukot. A tak jsme stridali pohledy z paluby s pohledy pres sklo vyhrate kajuty. A jako spravni mastnaci jsme si predplatili obed. Meli tam kuchyni i kuchare, ale kdyz jsme prisli s listkem na obed nafasovali jsme umelohmotny box se sendvicem, jablkem, 2 deci dzusu a nejakyma keksikama. Nase predstava ryby se vyparila. Na zaver nasi plavby se na nas preci jen usmalo stesti, prestalo prset a mezi mraky pronikali slunecni paprsky. Ted se nam ukazal Milford Sound ve vsi sve krase a jak ho nekdo nazval 8 divem sveta, tak musime souhlasit. Nad vodou se tahly lesy, ktere nebyly jen jehlicnate, ale i palmovite a nad nimi byly hory jenz mely vrcholky pokryte snehem. Fascinujici pohled. Jeste to bylo podtrzeno line se povalujici mlhou. Je zde i bohata mistni fauna. Videli jsme nekolik tulenu, odpocivajicich na kamenech a tucnaka, ktery pozoroval nasi lod. Jen delfiny jsme nevideli. Ta posledni pulhodina za ten vylet skutecne stala. Zpatecni cesta uz byla o necem jinem. Slunce se prodralo mezi mraky, silnice oschla a my se konecne mohli venovat skutecnemu kochani. Zatacka stridala zatacku za kterou se objevovali nove a nove scenerie. Plni dojmu jsme se vratili do Te Anau a aby toho nebylo malo, sli jsme na doporuceni domorodce do kina. Davali profesionalni zabery z celeho Fiorlandu. Ale mezi nama, toto se neda ani popsat ani vyfotit ani natocit to se musi zkratka zazit …..