Trinacty den na motorkach

A ctrnacty den pobytu, nicmene trinactka ve vztahu k motorkam si vybrala nemalou dan. Rano zacalo jako kazde jine, tedy bez snidane zabalit a uz se upalovalo do zlatokopeckeho mesta Arrowtown, necelych dvacet kilometru od Queenstown. Zde probehla tradicni snidane (kdo nas cte tak vi) a prohlidka z rana velmi poklidneho mestecka z hlavni tridou v kolonialnim stylu. Pak bylo v planu vyrazit primo do Te Anau, cile cesty, ale Jirkova motorka se opakovane dozadovala oleje. Uzaver neslo povolit a tak jsme volali na doporucene cislo pro jizni ostrov a s Johnem se dohodli, ze se vratime do Queenstown do prumyslove casti, kde najdeme nejakou prodejnu nebo servis motorek a tam si s tim poradi. Inu vydali jsme se zpet, nastesti jinou, prijemne vlnici se cestou a dojeli do zminene oblasti, kde jsme se rozdelili a hledali zminovany servis. Pri teto bohulibe cinnosti v prumyslove zone, kterou nekdo chytre navrhl v kopci jsem se pri jednom z cetnych otaceni v kopci prevazil na tu stranu, kde z kopce nedosahnete na zem a nasledoval pad motorky i motorkare primo z kopce na cumak. Jezdec cely (diky obleceni), motorka lezi mrtva riditky z kopce a nehybe se. Kde se vzal, tu se vzal, ochotny obyvatel NZ a spolecnymi silami jsme motorku postavili a vytlacili po smeru silnice proti svahu. Tam zacalo scitani skod – pravy blinkr to odnesl vcetne zarovky, odrazka na kufru take vzala za sve, kryt boxera doryty a packa brzdy je jen lehce skrabla. Nastartovat slo a tak co naplat, neco malo se rozbilo, ale jede to a nikomu se nic nestalo, tak se jede dal. Adrenalin z padu me zrejme prifoukl svaly a pri lehkem vzteku a nastvanosti na sebe sama za prave provedenou zbytecnou nehodu jsem po navratu k Jirkovi povolil ten uzaver oleje, ktery jsme ne a ne povolit a tak stacilo koupit olej. To Jirka dohodl v servisu nejmenovane korejske znacky aut a po chvili trimal litrovou lahev oleje a jeste zarovku do rozbiteho blinkru. Po doliti oleje se konecne vyrazilo dle programu do Te Anau, jen bylo potreba doplnit palivo. Pritom doslo k oprave blinkru, ktery plapolal za jizdy a nova zarovka hrozila prasknutim a tak prisla ke slovu Jirkova lepici paska a moje umelecka tvorba a blinkr vcetne praskle krytky byl na miste.
Cesta do Te Anau zacinala na pravem kraji jezera Wakatipu a tak se prvnich 50 kilometru dalo srovnat s prijezdem do Queenstown, zatacky, vyhled na jezero a jizni cast Alp, parada. Po te se cesta zmenila v absolutne rovne, nekolik kilometru dlouhe useky, ktere primo uspavaly. Ze skoro spanku nas probudila odobocka ze silnice SH6 na Te Anau, u ktere je restaurace s galerii Five Rivers, kde kava, cokolada, zakusek a zmrzlina spolecne provedly centralni utok na nase nervove systemy a dostaly nas do kondice. A ze to bylo potreba. Po par kilometrech po silnici 94 smer Te Anau se do nas oprel takovy vitr, ze jsme casto museli jet po rovine sklopeni proti vetru, navic se vitr obcas stocil a praskl do nas z druhe strany. V zatackach to bylo velmi neprijemne, protoze bylo nutne neustale hlidat naklon motorky, aby nedoslo k preklopeni (to uz tu dnes bylo) nebo naopak k nezatoceni. A vitr nas nepustil az do Te Anau, celych osmdesat kilometru jsme se s nim rvali, ale i to k jezdeni na motorkach patri, kazdy den neni motonirvana, ale kazdy den v sedle motorky je dobry den 🙂
Te Anau je male podobne nezajimave mesto jak Taupo, rozkladajici se take u stejnojmenneho jezera. Ma v podstate jediny vyznam – je nazyvano vstupni branou do narodni parku Fiorland, ve kterem je hlavnim cilem navstevniku Milford Sound at uz autem, motem ci letecky nebo ctyrdennim trekem prave z Te Anau. Navic v Te Anau jsou posledni ubytovaci moznosti pred cestou na Milford Sound, stejne jako posledni cerpaci stanice. Je tedy nutne nabrat plnou, zvlaste u motorek, protoze cesta na Milford Sound a zpatky je kolem 240 kilometru, jak jsme byli upozorneni vyrecnou pani, ktera na ubytovala v motelu, jiz tradicne zarizenem (kdo nas cte tak vi). Po castecnem vybaleni jsme splnili povinnost (tri kese), prohledli nezajimave mesto, slupli pozdni obed (kureci a jehneci steak s hranolky) a pres oblibeny obchudek 4 Square, kde jsme nakoupili pozdni veceri a snidani, jsme se vydali do motelu, rozhodnuti odpocivat pri lahvi NZ Sauvignonu Monkey Bay a doplnit web, kdyz nam to pripojeni motelu na internet (za 5 NZD na hodinu) dovoluje. Tak ze publikujeme a tesime se na zitrejsi, pri nasi cestovatelske smule jiste v desti odehravajicim se, vylete na osmy div sveta, Milford Sound.
Jeste dulezite doplneni, v ramci loveni kesek jsme se dostali do Te Anau Wildlife Centre, kde je mimo jine ptactvo mozne shlednout i neletaveho, modrozeleneho, chrastaloviteho ptaka takahe, ktereho tam maji v jednom z exemplaru ze soucasnych 220 zijicich, vlastne vetsi vzacnost nez kiwi.