Východ slunce

Jak kruté, hodiny ještě neukazují pět a já už se deru z teplé postele. Určitě nejsem jediný, kdo v hotelu vstává. Někteří lidé mají potřebu vstávat tak, aby o tom všichni věděli. Rychlá údržba a vyrazit na nádraží. Nevím, jak dlouho už tady lidé stojí, ale fronta je dlouhá. Také jsem si říkal, v čem budou místní oblečeni, když v 16 nosí péřovky a to byla ještě větší zima, celých 13 stupňů nad nulou. Byli oblečení stejně, někteří byli navíc zabaleni v dece nebo měli pletené čepice. Chvíli stojím a začíná se pouštět na perón, žádné předbíhání, žádné tlačení. Procházíme turniketem a zařazujeme se podle šipek. Zanedlouho úzkokolejný vlak přijíždí do stanice a my nastupujeme. Koukám, že za turniketem zůstalo ještě spousta lidí, holt budou muset počkat na další. Vagón je plný, ale netvrdil bych, že narvaný. Pár lidí by se tam ještě vmáčklo. Na druhé straně je fajn, že máme více místa. Za 25 minut přijíždíme na konečnou v Chu-Shan a vyrážíme na plošiny, kde se pozoruje východ slunce. První je hned u nádraží a věřte, že na toto místo jde více než tříčtvrtina vlaku.

Tady se chůze moc nenosí. Kdyby to šlo, tak zajedou skútrem až do obchodu, takto ho musí nechávat před dveřmi. Proto volím místo vzdálené 500 metrů a tam je opravdu taková komorní atmosféra. Východ slunce je zde úžasný a za tuto parádu bych si i přivstal. Nedokážu tu hru barev popsat, a kdybych si měl zvolit pouze jediné slovo, řeknu WOW.

Dnes mě čeká opět přesun a moc nenachodím, tak se vracím po svých na cestu do hotelu. Ještě jsem nezmínil, že park se nachází kolem 2.200 metrů nad mořem. Opět zabalit batoh a vyrazit. Nyní se potřebuji dostat k jezeru Sun Moon Lake. A jak už to tak bývá, mám více možností. Přímým busem, který jede až odpoledne anebo oklikou. Kdo mě zná, tak tuší, že B je správně. A už sedím v minibusu a mířím do Chiayi. Tento řidič je takový klidný a rozvážný. Pomalu sjíždíme z hor až do města Chiayi. I když slíbil, že mě vysadí u stanice HSR, zastavujeme u TRA. No co už se dá dělat. Sice můžu jet pendlem zdarma na HSR, ale to nádraží je na druhém konci města. Tak beru zavděk „pomaláčem“, ještě k tomu když za chvíli jede. K mému překvapení má celé dvě minuty zpoždění, aspoň to tak píší na tabuli. Sedám si na své místo, které mám napsané na lístku. Připadá mi, že tady mají na všechny vlaky místenky. Za hodinu a něco přijíždím do Taichungu.

Má představa, že vylezu z nádraží, sednu do autobusu a pojedu dále, rychle vzala za své. Podle cedule jdu na nějaké autobusové nádraží a tam spatřím ceduli Information, tak se jdu informovat. Příjemný chlapík mi napsal něco záhadného na papír, ukázal směr, a že tam najdu za cca 15 minut chůze ten správný autobus. Přejdu přes křižovatku a tam je další autobusová firma, tak se ptám na cestu. Pro změnu paní mi píše na papír opět záhadné znaky a posílá dále. Tak to bude ještě zajímavé. Jdu a jdu, až uvidím bílé autobusy s nápisem na boku Sun moon lake. To by mohlo být ono. Vlezu do jednoho busu, který stojí na zastávce, a ptám se anglicky. Zbytečná snaha. Vytahuji kouzelný papírek a ukazuji mu ho. Asi mu to něco říká, protože mě posílá do autobusu, který jede kolem. Tak do něj nastupuji, ukazuji opět papírek, platím lístek a jedeme. Snad je tam opravdu napsáno to jezero. A je to tak, za další hodinu a půl už jsem na místě. Hledání hotelu je trochu problém, tak se ptám v návštěvnickém centru a tam mi dobře radí holka, která prodává sklo. Uf, je to on. Výřečná recepční mě vše vysvětluje a ukazuje. Zajímavé třeba je, že nemají čtvrté patro. Prý čtverka přináší smůlu. Holt jiný kraj jiný mrav. Musím říct, že pokoj je excelentní a jsem rád, že jsem tu dvě noci. Ještě je světlo, tak se jdu projít po okolí. A koho nepotkávám, známé z LA. Tak trochu pokecáme, a že večer půjdeme na drink. Z čehož se vyklubal příjemný večer s popíjením čaje.