Whitianga - Cathedral Cove

Rano jsme diky stale nepovedene aklimatizaci jak na pocasi tak na cas vstavali v 5:30 a neco pred pul sedmou bez snidane vyrazeli smer Hahei, odkud na cekala pesi tura kolem 40 minut na jednu z nej plazi na NZ, ktera si mimochodem zahrala v nekolika filmech (a taky tam spratelena duse schovala kesku). Cestou do Hahei za nadherneho pocasi jsme skoro nezaznamenali provoz, za to jsme zazili (jiz vime ze jednu z mnoha) motorkarskych nirvan. Asfalt super, zatacky tak akorat, priroda kolem brala dech, do toho ranni slunce, motor boxer 1200 pod sebou, co vic jsme si mohli prat.
V Hahei jsme zjistili, ze projet az na carpark neni mozne, protoze se cesta opravuje a my jsme ztvrdili podpisem, ze po sterku jezdit nebudeme a tak jsme zaparkovali v centru Hahei, u motorek jsme se prevlekli do turistickeho a vyrazili k finalnimu parkovisti, odkud cesta k Cathedral cove zacinala.
Kdyz nam byl vylet doporucovan se slovy, ta cesta stoji za to, netusili jsme jaka je to pravda a vse predcilo nase ocekavani, jak cesta tak zaliv. Jenze decka, to se neda popsat, to se musi zazit a ani fotky ci zabery kamery to nemohou vystihnout, tak ze misto popisovani skvele cesty a dech berouciho pohledu na zaliv, plaze a skalni pruchod mezi plazemi jen jeden postreh. I kdyz jsme vyrazili pomerne brzy, tak jsme po ceste potkavali lidi, kteri se jiz ze zalivu vraceli zpet a stejne tak, kdyz jsme sli zpatky my, potkavali jsme spoustu natesenych turistu. Co je na tom, rikate si. No vlastne nic, az na to ze vas vsichni slusne nebo i hovorove pozdravili – proste kdyz uprostred lesa nekoho potkate, tak je slusnost rict Hello, Hi, Haya a rict to uprimne, proste bomba lidi.
Po nasteve Cathedral Cove byl cas na obed a tak si Jirka rozpomnel na doporuceni navstivit restauraci Eggsentric, ktera byla par desitek kilometru a tak jsme tam vyrazili. Opet jsme si uzili jizdu (a to jsme netusili, co nas jeste ceka) a po nalezeni restaurace i fajn obsluhu, zvlastni, ale chutne jidlo. Posilneni jsme vyrazili obhlednout Hot water beach, kde si pri odlivu muzete vykopat v pisku jamu, ktera se vam diky geotermalnim pramenum naplni teplou vodou a pak se ve vlastnorucne vykopanem piskovem bazenku rochnite. Vzhledem k tomu, za tato udalost mela nastat za nekolik hodin a oba jsme se shodli na tom, ze se zakopavat nechceme, odpiskali jsme to a rozhodli jsme se stihnout navstivit mesto Coromandel. To byla jizda, vice jak polovina cesty byla o nepretrzitych zatackach do nebo z kopce na super asfaltu. Na NZ je zvykem skoro pred kazdou zatackou uvest doporucenou rychlost projeti zatacky, tak ze jedete skoro na jistotu a jen si to uzivate, jak se pod vama ten vice jak 200 kg tezky stroj preklapi ze strany na stranu za revu boxeroveho dvouvalce, uuuaaa. Pro ty co znaji americky okruh Laguna Seca s povestnym esickem z kopce (corkscrew), tak si predstavte tak 15 km takovych esicek do kopce a pak ty stejne z kopce obcas rozdelena rovinkou ne vic nez par desitek metru. Proste totalni motonarez…
Coromandel jsme zbezne zhledli, doplnili benzin a pro velky uspech jsme tu cestu dali zpatky se stejnym vysledkem jako tam, uuuaaa.
4 Square ve Whitianga opet poslouzil k nakupu na vecer a na snidani, hodili jsme do sebe nejake tousty a v podvecer zajistili u skvelych majitelu motelu pripojeni na internet a do noci pak psali prispevky na tento web…