Test anglictiny snadno a rychle

Kdyz jsme po nekonecnych hodinach cestovani vstoupili na plochu Aucklandskeho letiste a uz nam nezbyvalo nic jineho nez ukazat pas a odevzdat prihlasovaci kartu, prisla studena sprcha v podobe uredniho simla.

Urednik c.1 – velice prijemny a vstricny mlady muz, ze ktereho se vyklubal bonzak. Po par konverzacnich vetach a odpovedich vedeny v pratelskem duchu s usmevem na rtech, zvedl sluchatko a zavolal pro jednoclenou extortu, ktera nas postupne odvedla do mistnosti, ktera se dala otevrit pouze kartou. Na dotazy co je za problem nikdo nereagoval. Byla to mistnost imigracniho uradu.

Urednik c.2. – vyslychajici urednik imigracniho uradu. Po asi 15 minutach sezeni v mistnosti imigracniho uradu, prisla na nas rada. Vzal si kazdeho z nas samostatne do sve pracovny a zacal pokladat otazky typu, kde pracujete, kolik vydelavate, kdy se vracite do prace, kolik mate penez, karet, co budete tady delat …… po vsech odpovedich si vzal oddechovy cas na vyjadreni. Po dalsich cca 10 minutach se vratil a vypadalo to nadejne, ze nas na Novy Zeland pusti. Po dotazu Milana na sve dokumenty, ktere mu zapujcil, jich donesl asi pulku, se slovy, ze to jsou vsechny a vypakoval nas ze sveho kanclu.

Urednik c.3 – bacharka. Nejenomze umela odvadet lidi na vyslech, umela take razitkovat, coz bylo pro nas dulezite. Po nezbytnych stemplech, jsme se mohli vydat na dalsi atrakci Auckladskeho letiste. Po ceste jsme jeste vyzvedli zbytek Milanovych dokumentu od urednika c.2, ktery byl prekvapen, ze jsme se za nim jeste zastavili.

Urednik c.4 – bonzak c.2 – opet dalsi mlady muz tentokrat pracujici na prepazce biologickeho nebezpeci. Po zaskrtnuti moznosti „trekove boty“ jsme byli poslani na trasu c.4 v blahove nadeji, ze je to vychod z letiste, ale nebyl. Za zastenou bylo nekolik nerezovych stolu na ktere zamestnanci bezostysne vytahovali veskere veci ze zavazadel nebohych turistu. Tato procedura cekala i nas. Tomu jsme se museli uz jen smat.

Urednik c.5 – slidilka. Vysla na nas sympaticka mlada pani, ktera nam opet polozila par nezbytnych otazek na ktere uz jsme odpovidali nekolikrat urednikum pred ni. Podepsali jsme dalsi lejstro, kde jsme se k nicemu nepriznali a slo se na vec. Na dotaz co hleda, ze ji radi pomuzeme, se jen usmivala. Tim jsme ji asi dostali a spokojila se s proverkou jen nasich tasek do letadla. Velke kabele si jen zanesla na rengen. Nejvetsi absurdum bylo, ze na nase biologicke nebezpeci v podobe trekovych bot se ani nepodivala. Tim byla nase cesta volna.