Co se děje ráno už nemá smysl psát, je to takový zaběhlý rituál. Nasnídat se a v osm hodin vyrazit na kolech. Z města nás vyvádí náš mikrobus a připomíná mi to časovku družstev. Rychlost se pohybuje kolem 30 za hodinu a náš barevný had ukrajuje první kilometry z dnešní pohodové etapy. A jak tak jedeme, vidíme po několika kilometrech na kraji cesty stát prodejce pomela. Tak zastavujeme a kupujeme. Prodejce nám ho obratně čistí od slupky a my už se jen cpeme.
A jedeme dále. Zastavujeme ve městě, které ani Google nezná, je to 3 km před Thac Ba. Mají zde točené pivo Saigon. Většina zájezdu to vítá s radostí, já se však nepřipojuji. Jen pro zajímavost, třetinka piva stojí 7 korun a prý je dobré. Takto občerstveni pokračujeme do dalšího bezejmenného města, kde si objednáváme na třetí, bazének s horkou minerální vodou.
Máme nějaký ten čas a ten využíváme k tomu, že se pojedeme podívat na nedalekou přehradu. Cesta vede opět zpátky do bezejmenného města, kde točí Saigon a jak už to tak bývá, opět se zde zastavuje. Pivo teče proudem, čehož se opět neúčastním, vypráví se spousta historek a je to takové pohodové poledne. V tom přichází chlapík, že pivo došlo. Když viděl zklamané obličeje, tak sedá na skútr a za chvíli přiváží bečku piva. Vítejte ve Vietnamu. Vypadá to, že přehrada je ohrožena, ale díky tomu, že jsou zde uvědomělí lidé, sedáme na kola a jedeme do města Thac Ba, kde přehrada leží. Děláme nějaké ty fotky a opět se stejnou cestou vracíme do lázeňského města. Prvně si dáváme oběd, kde nám Michal opět ukazuje místní specialitu a to kokosový ořech ve kterém je alkohol. Výborné Malibu. Snad poprvé co mě zde alkohol chutnal.
A jde se nahřát do vody. Teplotu vody si nedovolím odhadnout, ale byla opravdu teplá. Toto byl příjemný relax. Takto okoupaný, jedu v mikrobusu až do města Tuyen Quang, kde se ubytováváme. Máme pokoj s vanou 🙂
Dnešním dnem jsem překonal hranici 1.000 Vietnamských kilometrů.
Nejnovější komentáře