|
|
Po včerejší večeři, kdy jsme si dali pizzu, byla i ranní snídaně skoro evropského typu, někteří měli cornflakes s mlékem, někteří palačinky a vše bylo završeno pita chlebem se zeleninou.
Po snídani jsme se šli podívat na místní klášter,kde jsme si pomocí provazu roztočili velký mlýnek. A pak už nás opět čekaly naše sedla. Nejdříve jsme vyšlapali 3 km do kopce, abychom si navýšili osobáček na 3800 metrů nad mořem, což byl nejvyšší bod dnešní trasy. Nyní nás čekal několika kilometrový příjemný zatáčkovitý sjezd až do 3000 metrů, kde jsme se napojili na silnici 22, po které se dostaneme do města Tabo.
To že už jsme v horách, jsme poznali tak, že zeleň se dá počítat na prstech jedné ruky. Sem tam nějaká oáza, ale jinak si užíváme barev od pískové žluté po okrově hnědou, které se rozprostírají na okolních kopcích. Do toho ještě hra světla a stínu. To chce opravdu vidět.
Dojíždíme do města Sumdo, kde nás čeká další check point a stejná procedura, odevzdání pasů a permitů, 15 minut pauzy a pokračuje se dále. V městě ( sice všude píši město, ale jedná se spíše o vesničky ) Hoorling si dáváme oběd, rýže a omáčka, to už je takový místní kolorit. Zde také potkáváme naše motorkáře, kteří stále nemohou uvěřit, že to jedeme na kole.
Pokračujeme dále, naše komputery nám ukazují maximální teplotu 48 stupňů. Zima tady rozhodně není a jsme rádi když sem tam trochu zafouká větřík a příjemně nás ochladí. Vysušeni přijíždíme do Tabo, kde se ubytováváme v místním klášteře.
Po nezbytném vykoupaní, kdy se poléváme vodou z kýblu, protože zde není sprcha, se jdeme podívat do místního chrámu. Podle informací se jedná o osmé století. Na stěnách jsou zavěšeni sochy Lámů. Škoda, že se zde nedá fotit. Jsou zde ještě další chrámy, ale jsou zamčené. Petr nám domluvil, že je zítra otevřou, tak uvidíme.
Ve městě objevujeme German Bakery, kde si dáváme různé sladkosti, jako jsou čokoládové pletence, koláčky…. Také zde promptně domlouváme snídani.
A pak už jen večeře, kde si vybíráme francouzskou polévku a těstoviny s rajčatovou omáčkou a na kutě.
Dnes jsme si mohli pospat, protože úřady otevírají až v 10 hodin. V 9 hodin nakládáme minibus a jedeme do města. Jako obvykle si dáváme na snídani plackovou dvoukombinaci a jdeme za úředníky. Vyřízení povolení do hor se skládá ze tří kroků. První byl vyplnění lejstra, kde už po několikáté vyplňujeme stejné kolonky. V této oblasti si papírování vysloveně užívají. Druhý krok bylo fotografování. Šli jsme cca 100 metrů do jiné budovy, kde měli web kameru a pomocí ní si nás vyfotili. Třetí krok, tisk dokumentů. Po necelých dvou hodinách dostáváme A4, které nám umožňují vyjet do hor. Chceme ještě nakoupit nějaké tekutiny, ale ve městě probíhá demonstrace proti vodnímu dílu, tak je většina obchodů zavřená.
Recong Peo není moc turistické, protože se jedná o město, kde se najímají dělníci.
Nasedáme do auta a jedeme směr město Pooh, tentokrát je to ještě větší rallye jako včera, okořeněna nebezpečně blízkým srázem do slušné hloubky. 40 km před Poohem, v místní jídelně se občerstvujeme a opět se setkáváme s druhou skupinou, která tuto trasu jede na motorkách.
Jedeme dále a čeká nás první check point, kde vytahujeme pasy a nově nabyté A4 s povolením. Procedura trvá cca 15 minut a pokračujeme dále.
Cesta po které jedeme prý bývala dvouproudová, teď ji však jeden pruh chybí. Je to způsobeno neustálým padáním kamene. Dvě rypadla, které potkáváme, se snaží cestu opět rozšířit. Dělají to tak, že ze svahu stahují kameny a suť na cestu a následně ji shazují do řeky nebo odváží náklaďáky. Pozorovali jsme to přibližně hodinu u prvního a půl hodiny u druhého, než se dalo opět projet. Cestou se loučíme s řekou Satluz, která nám dělala průvodce až sem. Od těď to bude řeka Spiti.
Díky byrokracii a práci na silnici dnešní cyklo padá a vyvážíme se až před město Nako, kam si děláme krátkou procházku.
A večer už znáte. Jídlo a na kutě.
Zadařilo se, nebýt neodbytného budíku se skladbou „Good morning“, tak spíme až do oběda. Takto jsme se v 6.30 vydrápali z postele, abychom stihli naplánovaný program. Na snídani byla změna, vaječná placka a tousty. Po dodání energie do těla pokračujeme vzhůru po silnici, kterou jsme do města přijeli.
Čekalo nás 25 km jenom do kopce. Toto trápení nám zpestřovala příroda, která je zde opravdu úchvatná. Tentokrát jsme koukali dolů na řeku Baspu. Během prvních pár kilometrů překonáváme metu 3000 metrů nad mořem na kole. Zde jsme si posunuli hranici až na Hanku, která ji má na 4 tisících. Projeli jsme pár brody a už se ocitáme v městě Chitkul. Zde dáváme rychlý oběd a jdeme se podívat na místní klášter. Ten je zavřený, tak děláme pár fotek, kocháme se uměním místních řezbářů a jedeme zpátky do Sangly. Z kopce to opravdu jede a za chvíli jsme u hotelu, kde jsme spali. Pro dnešní den cyklistika končí, tak nakládáme kola na minivan.
Petr má strach, abychom nepřišli o fyzičku, tak se převlékáme do turistického a vyrážíme do města Kamru, která je vzdálena 30 minut chůze. Zde se nachází klášter, ke kterému vede spousta schodů a i toto zvládáme. Odměnou je nám klášter, který je sice zavřený, ale na jeho nádvoří se nachází několik nádherně vyřezáváných staveb. Zde také poprvé roztáčíme modlitební mlýnky. Pokoušíme se dostat ještě výše, do pevnosti, ale je zavřená z důvodu opravy. Kazící se počasí nás donutilo rychle se vrátit k autu. Vyšlo nám to přesně, s příchodem k autu začalo pršet. Ano je to tak, zatím odpoledne tady pršívá a my jezdíme v dešti, aspoň se otestují pláštěnky. Nasedáme a jedeme do Kalpy, kde budeme dnes spát. Jízda je jako rallye, chvilku šotolina, chvilku chybějící asfalt, sem tam auto v protisměru, ale my už jsme pro toto zoceleni.
Po spoustě natřasajících kilometrů, Jásin naznal, že do Kalpy je to zbytečné a zastavujeme už v Recong Peo, kde budeme zítra domlouvat povolení do hor.
Po večeři, kde nám donesli rýži, placky, zeleninu a omáčku, si dáváme místní pálenku jménem 8 p. m. a jdeme na kutě.
Včera jsme brzo ulehli, asi kolem půl desáté a těšili se, jak dospíme chybějící hodiny. Nedospali. Ve čtyři hodiny ráno se začínájí místní mniši modlit. Probíhá to tak, že skupinka mnichů chodí po městě s bubnem a zpívají u toho své chorály. Když jsem se vybičoval se na ně podívat, protože hudba stále pokračovala, tak už se jednalo jen o reprodukovanou hudbu z repráku. To jim vydrželo cca do 6.30. Tak jsme dali ještě půl hodiny a vstávali jsme.
Po standardní snídani, která se skládá z placky a placky, se jdeme podívat do kláštera. Zde se zouváme, protože do kláštera se smí pouze na boso a jako bonus dostáváme čepičku na hlavu. Vše nám vysvětluje příjemný voják, který hlídá na nádvoří. Jak procházíme dřevěným klášterem, tak se dostáváme do místnosti kde nám mnich žehná, maluje oranžovou čárku na čelo, dává do dlaní vodu, kterou vypijete, další vodu si dáte na vlasy a končí to hrstí plnou „burizonů“.
Po tomto obřadu osedláváme svá kola a jedeme z kopce dolů, přesně tam, odkud jsme předchozí den šlapali do kopce. Pokračovali jsme dále kolem řeky Satluz až k vodní elektrárně, kde jsme i poobědvali. Jednalo se o plechovou boudu, kde se překvapivě i vařilo. Nachystali nám rýži s jemně pálivou omáčkou. Po zaplnění žaludku nakládáme kola a kousek se přibližujeme k našemu cíli. Zadarmo to však není. Tentokrát jako jeden muž, šlapeme do výšky 2.700 m, kde se nachází město Sangla. Opět výživných 600 výškových metrů. Po nezbytném osprchování se, vyrážíme na obhlídku města. Jedná se o jednu rušnou ulici kde nakoupíte úplně vše. Od jídla, přes látky až po elektroniku.
Po návratu z města jsme se přemístili do jídelny kde nás čekalo překvapení. Maso. Bylo kuřecí s kostima, jak to nasekali, takové to bylo. Chuťově však výborné.
Opět jdeme brzo spát tak uvidíme jak to dopadne.
V noci zde krásně pršelo, ale žádný vliv na teplotu to nemělo. Jediné co nám to přineslo byly mokré cesty. Ráno jsme posnídali váječnou a bramborovou placku a vyrazili jsme do první pořádné etapy, která vedla údolím řeky Satluz. Zde se nedá moc psát, toto se musí vidět. Nádherně zelené kopce, různé terasy, vodopády…
Po pokochání se dostáváme do vesnice, která se nachází u mostu, kde plníme žaludky a pokračujeme dále. Když nás přestane bavit hlavní silnice, nakládáme svá kola na střechu, kde mají překvapivě vychytané držáky. Utahují se šrouby pod a nad rámem a procházejí první zátěžkávací zkouškou po místní silnici. Ta má sice nádherný asfalt, ale sem tam také chybí.
Po nějakém čase se rozdělujeme na dvě skupinky, ti rozumnější pokračují dále autem do Sarahanu a zbytek tam sice jede také, ale na kole. Jedná se o 16 km s převýšením přes 600 m. A protože nám zbylo kolo vyráží s námi i Taho syn Jásina, který si jízdu opravdu užívá. Po hodině a dvaceti minutách jsme na vrcholu a přesouváme se do kláštera, kde máme ubytování. Po večeři která se pro tentokrát skládala z výborných nudlí, jdeme na kutě, abychom byli připraveni na zítřejší etapu.
Ráno vstáváme kolem šesté hodiny, protože zde začíná místní život. Klaksony, tůrování motoru, zametání silnice a spoustu dalších neidentifikovatelných zvuků. Po ranní hygieně jdeme naproti na snídani kde nám udělali bramborové placky s čočkou. Pálivost byla v mezích normy a po nás zůstali pouze prázdné tácky. K pití nám udělali sladký pohár černého čaje. Po nasycení, nakládáme minibus, kupujeme permit a vyrážíme do hor do Shimly.
Cesta byla velice dobrodružná, stále se klikatila a dalo by se říct zatáčkové orgie. Za neustálého troubení vjíždíme do města Shimla. Opět si užíváme městského ruchu. Jásinovi se podařilo zaparkovat a my se vydali po svých směrem k Jakhu templu.
Po několikakilometrovém stoupání se ocitáme pod obrovskou sochou Hanumana, kterého se snažíme dostat do našich objektivů. Procházíme templem, kde se všude potulují opice a vcházíme do svatyně kde se světí. Jirka neodolává vhází bakšiš do připravené skříňky a za chvíli se na jeho čele objevuje červená čárka a v jeho ruce záhadná tekutina a popcorn. Jde to zde jako na běžícím pásu. Po seznámení s hindskou kulturou se vracíme k našemu vozu.
Jásin nás dopravuje několik kilometrů za město kde vybalujeme kola a stáváme se místní atrakcí. Přebytečné věci se zde házejí přímo ze srázu. Po několika minutách máme složeno a nafouknuto. Cestu naše kola přežila ve zdraví.
Opíráme se do pedálů a pomalu sjíždíme z výšky 2400 m nad mořem. Ze začátku trénujeme jízdu vlevo. Toto je poslední bonusová etapa, která je jen z kopce. K večeru dorážíme do našeho ubytování v Tatapani. Tentokrát se Petr vytáhl a hotel je špičkový. Po odstrojení se z cyklistického vyrážíme do horkých lázní. Voda má na odhadem 50 stupňů. Ochotný majitel nám ji chladí vodou z hadice a ještě jeho zaměstnanci donáší kbelíky se studenou vodou. Teplota vody klesá a na vyhecování Jura do vřelé vody leze. Když se voda ještě více ochladila vlezli jsme do malého bazénku všichni. Po napaření, nás ještě čekala pizza a šlo se na kutě.
Teď už nás čeká jen krátký přelet do Dillí. V 9.30 místního času dosedáme na jeho runway. Zavazadla doletěla s námi a i krabice s koly.
Před letištěm na nás čekal Jásin se synem a dodávkou, kteří se po dobu našeho cyklovýletu stávají našimi členy. Nejdříve jsme naložili kola, což v 38 stupních nebylo vůbec jednoduché. Aspoň jsme pobavili místní domorodce, kteří nás pozorovali z garáže. Kola jsou stále v krabicích tak nevíme jak přežily let. Další úkol, který nás čekal byla směna peněz. Jásin nám prozradil, že zná hory, ale ne město. A vyrazili jsme, jízdu kterou jsme zažili se nedá snad ani popsat. Základní a zásadní věc v autě je klakson. Tím oznamujete, že hodláte předjíždět. Na pruhy se zde nehraje a blinkry jsou zde úplně zbytečně, maximálně se vystrčí ruka z okna a tím směrem se přejede do druhého pruhu. Tam kde jsou vyznačeny tři pruhy se jezdí ve čtyřech, ale to ještě nic není, protože mezi auty se ještě proplétají skútry, rikši a lidé kteří přecházejí. A aby toho nebylo málo, tak se sem tam na silnici objeví kráva, prase, osel nebo jiné zvíře. Jásin se domluvil s rikšařem a ten nás před autem navigoval ke směnárně. Byl takové živé GPS. U podloubí jsme zaparkovali, odevzdali Jásinovi naše cizí bankovky a čekali jestli ho ještě uvidíme. V autě, které nemá klimatizaci se dlouho sedět nedá, tak jsme vystoupili a šli si stoupnout do stínu. Po dobu směny jsme se pustili do družného rozhovoru s místními lidmi. Naučili nebo chtěli nás naučit pár základních slov, řekli co je možné v Dillí vidět a pak jsme se přátelsky rozloučili. Také už jsme zažili místní žebráky, kteří jsou poměrně neodbytní. Když se Jásin vrátil i s penězi mohli jsme dále pokračovat. Po několika dotazech a okružní jízdy jsme začali mít Dillí ve zpětných zrcátkách. Když už o nich píši, tak místní mají levá zklopená nebo pro jistotu vůbec.
Cestou jsme zastavili na místní jídlo. Někteří to dokonce snědli i za cenu slz v očích a tekoucího nosu. My ostatní jsme aspoň slušně ochutnali. Jednalo se o placky, čočku a zeleninu.
Statečně hltáme další kilometry směrem Shimla, kde se hodláme ubytovat. Řidič míní kolona mění. Zde se poměrně rychle stmívá, už kolem osmé hodiny je tma a v noci se nejezdí. Ubytování tedy sháníme v Kalce. Jásin nás vede do „hotelu“, který je vyšší třída, protože na pokoji teče voda. Po lehké večeři jdeme spát, abychom nabrali síly na další den.
Jediná výhoda dlouhého přesunu byla v tom, že jsme tak unaveni, že nám nevadí ani televize, troubení ani místní rozhovory. Jako perličku můžu přidat to, že v jednu v noci k nám přišel nějaký chlapík,vlezl do koupelny, kde se umyl, pustil nám větrák a odešel.
Ráno jsem byl domluven s Pavlem na desátou hodinu ranní. Nebudu napínat, na Pavla je spoleh a před desátou mě prozvání. Na parkovišti se se mnou loučí i jeho žena a vybavuje mě velkou a chutnou bagetou na cestu. Respektive dvěma, ale o druhou se dělím na letišti .
Cesta na letiště probíhala bez všech komplikací a o půl jedné vstupuji do odletové haly. Tam už se potkávám se dvěma dalšími spolubojovníky Milanem a Jirkou. Po chvilce klábosení se setkáváme s dalšími. Jirkou, Hankou, Pavlínou a průvodcem Petrem. A teď drama pro mě začalo. Dozvěděl jsem se, že limit 30 kg platí pro zavazadla včetně kola. Jak já byl naivní, že kolo má vlastní taxu, jak to u jiných bývá. Spravilo to 2.400,- ( 1 kg je za 800,-) a byl jsem odbaven. Toto nepříjemné zjištění jsem musel jít rozchodit a zapít alkoholem, který jsem obětoval pro odlehčení tašky. Nevypil jsem samozřejmě celou flašku, ale poctivě se rozdělil.
V 16 hodin se s námi odlepil Boeing 777-300 a my míříme směr Dubaj. Cestu si zkracujeme jídlem a konzolí v sedadlech. Po šesti hodinách, přistáváme v Dubaji, která nás vítá 35 stupni a to je tady půlnoc. Autobus nás veze cca deset minut k terminálu, kde si čas zkracujeme jídlem. Důležité info, pokud máte přestup delší jak čtyři hodiny, máte nárok na jídlo zdarma, aspoň u Emirátů.
Toto téma zasluhuje vlastní článek.
Připraven jsem byl dokonale,od Ladíka jsem nafasoval oooooobrovský batoh, do kterého zabalí celou rodinu na zimní dovolenou a od Pavla krabici na kolo, která mi zabrala půlku bytu.
Začal jsem balit věci. Byl jsem na sebe hrdý, jak mám pro tentokrát málo věcí. Po cvičném nabalení kdy batoh začal přetékat a já měl ještě „pár“ věcí venku, přešel jsem na plán B a to má standardní cestovní taška. Tam se vše krásně vlezlo a ještě spousta místa zbyla 🙂 Dokonce na styl mého balení i lehká. Radost byla velká, ale netrvala dlouho.
Druhá Rubikova kostka byla kolo do krabice. Podle Pavla naprosto jednoduché, oddělat přední kolo a otočit řídítka. To jsem sice udělal, ale řídítka mě trochu přesahovala. Po malé rozborce jsem kolo do krabice přeci jen dostal aniž by něco přečuhovalo. Byl jsem připraven.
Termín se nezadržitelně blíží a proto je potřeba napsat pár slov jako úvodník. Tato cesta se trochu liší od všeho na co jste byli zvyklí. V prvé řadě je to dopravní prostředek. Má to sice dvě kola a řidítka, ale chybí tomu motor. Jak správně tušíte je to kolo. Nadneseně by se dalo říct, že se jedná o dvouválec, protože k pohonu slouží dvě lidské nohy. A v druhé řadě obsazení výletu. Tentokrát tam budu sám bez pomoci Milana, který vyráží k teplému moři s rodinou. Nebojte, ani jsme se nepohádali ani ponorka, ale prostě je sudý rok a ten si každý užívá po svém. Ale úplně sám tam nebudu, bude nás tam šest dobrodruhů plus průvodce z cestovní agentury, které pořádá tyto exotické zájezdy.
Co nás čeká a nemělo minout. Cesta na kole z Shimly až do Šrinagáru. Naprosto jiná kultura, seznámení se s budhismem, hinduismem a islámem, místní kuchyní ……..
|
|
Nejnovější komentáře