|
|
Po nasátí kubánské atmosféry v Havaně je potřeba zjistit jaké je to na jiných místech Kuby. Další zastávka je Santiago de Cuba. Nejrychlejším způsobem je, využít domácí linku Cubana airlines. Na letišti hledám svůj let na tabuli a nenacházím. Jorge mi říkal, že Cubana je taková free. Jdu zeptat na informace a tam mi paní sděluje, že let byl o hodinu posunut. Nevadí, pozitivní je, že to letí. Jdu se odbavit. Jedou zde dvě přepážky a vše probíhá po startu, pěkně ručně. Napsat do prezenční knihy a vypsat letenku. Nedokážu si při tomto tempu odbavit velké letadlo. Není kam spěchat, času je dost. Sedím si v klimatizovaném salónu a čekám na boarding.
Půl hodiny před plánovaným odletem se otevírají dveře a nastupujeme do dobře vychlazeného autobusu. Jedeme podezřele dlouho až mi to připadá, že do Santiaga tím autobusem dojedeme. Někde v půlce cesty řidič zastavil a šel se někam zeptat. Nevím jestli na cestu. Po pár minutách se opět dáváme do pohybu a deset minut před odletem se dostáváme k letadlu. To ovšem nebylo ještě uklizené tak čekáme dalších 15 minut. Pak se dveře otevírají a my vstupujeme na rozpálenou plochu Havanského letiště. Když už jsme byli pěkně vychlazeni, tak bylo potřeba nás opět ohřát. Po pár minutách už jim to připadalo dost a začali nás pouštět do letadla. Hrnu se ke svému místu které mám na letence, ale pracovník letecké společnosti mě zarazil ať si sednu kde je volno. Tak se i stalo. Letadlo ve mě moc důvěry nevzbuzovalo, protože jsem cítil, že se něco pálí. Naštěstí se nic hrozného nestalo a za nějakou hoďku a půl přistáváme v Santiagu. To nás vítá zamračenou oblohou a lehkým deštěm.
Z letiště se dostávám taxíkem na své ubytování do Hostal Yoyi. Víta mě usměvavá starší paní a ubytovává mě v jednom ze svých pokojů. Chvíli relaxuji než přestává pršet a vydávám se rekognoskovat terén. Santiago je úplně něco jiného než Havana. Celou cestu jsem přemýšlel jak to popsat a nic mě nenapadlo. Prostě si jen tak jdete v roce 1960 a najednou se ocitnete v 21. století. Centro historico je takové pozlátko, kterému vévodí široký bulvár se spoustou hotelů, bank, restaurací, obchodů…….., ale jen zajdete za roh a jste o století zpět. Oproti Havaně je to zde živější. Z barů se line typická kubánská hudba, lidé tančí a veselí se. A tento místní kolorit si užívám plnými doušky. Nebojte, netančím.
Oproti původnímu plánu, že vstanu v devět se to podařilo už v sedm. Ještě nějaké to převalovaní a pak příprava na procházku Havanou. Paní Isabel mi připravila snídani a po ní už jsem se mohl vydat do víru velkoměsta. Ubytování je v části Stará Havana a nemusíte se tedy starat o nějaké plány. Stačí zde jen tak bloumat a užívat si tu místní atmosféru. Sice na vás každou chvilku někdo volá jestli nechcete taxi, ale stačí říct No a je to.
A jestli jsou Kubánci komunikativní? Ano jsou. U mě to začíná slovy, že jsem vysoký i když si tak nepřipadám, s následujícím dotazem odkud a pak jestli hrají basketbal nebo volejbal. Vše se nese v přátelském duchu a je to v pohodě. Překvapivě nás někteří berou stále jako Československo. A jak si tak bezcílně bloumám, tak obdivuji místní architekturu. Zde se opravdu čas zastavil. Stále to to vypadá jako v koloniální době. Po ulicích sice nepobíhají koně, ale nejvíce zde jezdí auta z bývalého Sovětského svazu značky Lada, mezi kterými se misí stará americká auta.
A když se dostanu až ke Kapitolu, který se opravuje, nechávám se zlákat jízdou v americkém autě. Jedná se o šestiválec značky Dodge s původním motorem z roku 1948. Kolik má ovšem objem jsem nezjistil. Když jsem se ptal kolik má litrů, bylo mi sděleno, že na jeden litr ujede osm kilometrů. A pak už si v tomto kabrioletu v nádherné růžovo bílé kombinaci plujeme městem. Projíždíme nejznámější místa Havany a děláme i krátké zastávky na focení. Řekl bych značka ideál. Když projíždíme kolem Náměstí revoluce, tak tam už se pilně chystají na prvomájové oslavy. Ke Kubancům, kteří sem přijdou bude promlouvat Raul Castro. Za hodinku exkurze končí a já už se jen tak opět bloumám po městě.
Procházím kolem La floridity, baru kam chodil Ernest Hemingway. Dodnes zde má sochu a můžete si s ním připít. Jen jsem nakoukl dovnitř, protože přes ty davy lidí co tam jsou se nejde ani dostat. Na doporučení paní domácí navštěvuji restauraci El Asturianito s původním plánem na otestování pizzy. Ten však vzal za své, když mi byla nabídnuta ryba dne. Za chvíli je přede mnou ryba v nějakém obalu a chutnala báječně. Na dotaz co to bylo, tak to bylo pargo a podle slovníku je to patentovka. To mi sice nepomohlo, ale aspoň znám název co to bylo zač.
Když jsem se ve večerních hodinách dostal do své casy, byla mi nabídnuta Jorgem a Isabelou slavnost. Co už, relax se nekoná. Jedeme autobusem na druhou stranu zálivu, kde se nachází pevnost Morro ze které se každý den v devět hodin střílí z děla. Šou začíná už v 20:30. Vojenská jednotka přináší oheň, pak přichází další, která dělo láduje, aby se pak za virblování na buben vystřelilo. Když je po všem opět se vracíme do casy.
Dnes není moc o čem psát, je to jen přesunutí z místa A na místo B. I když to bylo zpestřeno několika zážitky. První byl v Praze, kdy se z rádia ozvalo, že zavřeli nějaký tunel směr letiště a tvoří se kolona. Nekecali, za chvíli jsem už v ní stál. A po několika minutách se jako mávnutím kouzelného proutku opět rozjela. Oproti původnímu plánu navigace to bylo jen plus 40 minut.
Další zážitek byl na letišti v Paříži kdy jsem hledal terminál M a bylo na to něco málo přes hodinu. Když ho budete hledat tak je to terminál 2E, který má podsekce K, L, M a jezdí na ně shuttle bus.
Let trval něco kolem desíti hodit a Air France naznala, že je to moc rychlé, tak než jsme vzlétli, tak jsme nabrali hodinovou sekeru. V Havaně jsme přistáli oproti původnímu 19.55 asi ve 20:40. No přistáli, tentokrát to byl pěkný adrenalin. Nevím jestli jsme přistáli křivě nebo nám foukl vítr, ale chvíli jsem měl pocit, že jedeme po levém křídle. Pilot je asi zvyklý tak hodil kontr a pak druhý a už jsme pěkně rolovali po všech kolech.
Havana nás přivítala teplým dusnem. Skočit po hlavě ze tři stupňů do nějakých 28 není jen tak. Čekalo nás ještě vyřídit nějaké formality na imigračním a pak si jen počkat na zavazadlo. Což byl další zážitek, protože můj batoh přijel mezi posledními. A pak už to šlo ráz na ráz, v příletové hale jsme uviděl selfie tyč se svým jménem, který držela mladá kubánka, následoval výběr CUCků a usazení do žlutého taxíku značky Renault Scala. Nevím jak dlouho jsme jeli, ale kolem jedenácté večer klepeme na dveře mé casy. Vítá mě paní domácí Isabel, ukazuje mi můj pokoj a pak poctivě zapisuje mé údaje z pasu. Později přichází i její manžel Jorge se kterým ještě do půlnoci pokecáme. Asi jsme vypadal hladově tak dostávám ještě maso a jako přílohu smažené banánové lupínky. A co jsem ještě zvládl, tak bylo osprchování a upadnutí do postele.
S naším občasníkem se nyní vydáme na Kubu. Jaké to tam je, se budu snažit zachytit obrázky a textem.
Jirka si střihl New York v červnu, my jsme si ho nechali na září. Vyšlo to perfektně, počasí nám ještě přálo a zvládli jsme to i z Bostonem, přes který jsme letěli. Fotky z New Yorku jsou v podstatě identické, až na pár výjimek, které přikládám a přidávám Boston. Za těch pár dní v New Yorku jsme nachodili přes 100 km (alespoň podle Apple iWatch), tak přidávám stručný itinerář jednotlivých dnů s tím, že jsme vyráželi z Brooklynu, kde jsme byli ubytování přes Airbnb.
Den 1
– ráno 7:30
– metrem A na 42
– vyzvednutí New York Pass (fronta)
– Time Square
– Rockefeller Center
– Top Of The Rock (fronta na lístek, výtah tam i zpět)
– St. Patrick Church před Rockefeller Centrem
– Atlas
– iStore
– Central Park
– Boathouse – jídlo (saláty)
– The Met
– Guggenheim (zmrzlina,déšť)
– metro z 86 na 42
– Central Station (další iStore)
– Madame Tussauds New York
– Chevys Fresh Mex – jídlo na 42nd Street
– Time Square (za tmy)
– výhled na Empire za tmy
– Starbucks
– metro A zpět do Brooklynu
– 22:00 zpět
Den 2
– ráno v 7:00
– metrem 5 na Bowlling Green
– Battery Park (vyzvednutí lístků na Statue Cruises)
– Subway
– The Statue of Liberty, crown access
– Charging bull
– Trinity church
– Wall Street
– FED
– St. Patrick Church
– Stage Door Deli Pizza
– 9/11 memorial
– 9/11 museum
– One Trade Center
– metro R City Hall – Canal Street
– Soho
– Chinatown
– Little Italy
– Osteria Cafe
– metro JZ Bowery Fulton St.
– South St.
– Brooklyn Bridge (pěšky do Brooklynu)
– Brooklyn Bridge Park
– Shake Shack večeře
– metro 5 High St. – Nostrand Av.
– Liquer Shop
– 20:00 zpět
Den 3
– ráno v 8:30
– snídaně v Brooklynu (American and Latin Cuisine)
– metro Nostrand – 14 st.
– Chelsey Market
– High Line
– Intrepid (submarine, Intrepid, Enterprise, Star trek academy)
– metrem 42 st. – W4
– hot dog chilli
– Na rohu doma
– Ear Inn (Spring street)
– metrem Prince st. – 34. st.
– Burger King
– Empire State Building
– metro 34. LIRR – Nostrand st.
– 7 Eleven
– 23:00 zpět
Den 4 (odpočinek)
– ráno v 10:30
– snídaně doma – cornflakes
– metro A Nostrand – Jay st. Metrotech F Coney Island
– krevety
– Coney Island (zábavní park + Cyclone dráha z 1927)
– Applebees pozdní oběd
– metro zpět
– Liquer shop na Franklin Ave
– 19:15 zpět
– 19:45 sedíme na zahradě a vyběhla na nás krysa 😉
Den 5
– ráno 8:00
– snídaně v Brooklynu (pancakes and bacon) u stanice metra A Nostrand St.
– metrem A Nostrand – 34. st.
– Madison Square Garden Tour
– metro A 34. st – 59. st – dále nestavilo
– Shopping Mall Time Warner Center (Maki vyplenila H&M)
– pěšky k American Museum of Natural History
– prohlídka muzea
– 2x hot dog
– metrem B 81 . st. – 7.av. (zase to nestavilo na 47. st.)
– pěšky do MOMA
– prohlídka muzea
– pěšky do Magnolia Bakery na rohu 6 th. Av. a 49 st.
– Blueberry Cheescake + 2x esspreso
– metro B 47.st Rockefeller Centre – 34. st (na 23. st to nestavělo)
– pěšky k Madison Square Park – Flatron
– MAD. SQ. EATS – food festival
– Gift Shop
– pěšky k MuseumOfSex roh 5th av. a 27 st.
– zpátky na MAD. SQ. EATS – Ching New Korean -Korean Burger Spicy Pork
– pěšky na 14. Union Square
– metrem 4 z Un. Sq. na Franklin
– pěšky domů v 22:00
Den 6
– ráno v 8:00
– chcanec do 11:30
– pěšky na Fanklin av.
– metro 4 Franklin av. – Brooklyn Bridge City Hall
– dále 6 na Spring st.
– pěšky na 170 Millbery st. Studio Manhattan Art
– zpátky na Spring a metrem 6 na 33 st.
– pěšky na 34 st. a 3rd Ave
– Bareburger – burger z bizona
– pěšky na 42 st. a Lexington Ave
– Chrysler Biilding
– dále Cafe Grumpy vedle Grand Central
– Grand Central Market
– znovu Grand Central (+ iPhone 7)
– pěšky na 42 st. Gift shop
– pěšky na 34 st. a 6.av Herald Square
– GAP a Macys
– pak metro A na 34. st a zpátky na Nostrand st.
– z domova ještě na pivo do Chavela’s na Franklin av.
– ve 21:45 zpět, červené Trumpeter a balit
Tak dlouho se létá na východ až se přistane na západě. Tím místem se stalo město New York. Bylo to jen na skok, na týden začátkem června.
Vše musí jednou skončit a tak končí i toto putování. Ráno v devět na mě čeká Tony ve svém crossoveru a vydáváme se směr letiště. Projíždíme ranní zacpanou Tanou a pomalu se dostáváme na okraj města. Tam končí i naše cesta. Spojka odešla do mechanického nebe a my stojíme. Na to, že už s ní byly problémy od začátku, tak klobouk dole co všechno ještě vydržela. Stačilo deset kilometrů a zvládla to všechno. Volá se rychlá spojka, kterou zastupuje Richard. A za nějaký čas přijíždí v Peugeotu 405, který má půjčený od někoho z rodiny. Loučím se s Tonym, který půjde řešit auto, a nastupuji k Richardovi.
Jenom cesta na letiště by byla nuda, a když je blízko krokodýlí farma, proč se nepodívat tam. Cesta je taková dobrodružná, protože chybí asfalt a jsou zde výmoly. I s nízkým autem se to dá zvládnout. A tak dojíždíme k farmě. Je to spíš taková minizoo, ale nejvíce je zde krokodýlů. Dělám rychlý průzkum, protože čas tlačí a pak už se jede skutečně na letiště.
Zde se loučím i s Richardem a čeká mě dlouhý let přes Mauricius, Istanbul do Prahy.
Na dnešní den je v plánu prohlídka Tany. Vydáváme se do královského paláce a vedle stojícího muzea. Zde se dozvídám historii Madagaskaru a města Antananarivo, což v překladu znamená Město tisíce bojovníků. Od prvního krále, přes královny až po vyhlášení samostatnosti.
Dále navštěvujeme místní zoo, kde poznávám spoustu zvířat, která jsem viděl při svých cestách ve volné přírodě. Pak už je to procházka po místním bulváru a okolí, podívat se kde je státní pokladna a kde sídlí vláda.
Večer přichází Richard a jdeme sednout na jedno a poklábosit o všem možném i nemožném. Je to takové příjemné zakončení dne.
Pak už jen zabalit, pořádně se vyspat a zítra odjezd na letiště.
Počasí je takové proměnlivé, chvíli prší a chvíli svítí slunce. My se vydáváme v osm hodin ráno na dlouhou štreku do hlavního města Antananarivo, zkráceně Tany. A jak jsme dojeli sem, tak stejnou cestou se vracíme zpět. Opět rozbitá cesta do Toamasina a následně plná cesta kamionů. Když se za nějaký dostanete, což na této zatáčkovité silnici není problém, tak si říkáte, jestli tady ještě nejezdí na černé uhlí. Ten černý dým co se válí z výfuku je neuvěřitelný. Bude to asi ještě nějaký čas trvat, než se sem dorazí katalyzátory.
Děláme zastávku na známém místě v Andasibe. Tam kde jsme byli ubytováni, si dáváme oběd. A pokračujeme dále, ještě tři hodiny a se západem slunce se dostáváme do Tany.
Východ je opravdu deštivý, pršelo celou noc a ráno ještě drobně poprchává. Je zataženo, chladněji a od oceánu to pěkně fouká. To však neznamená, že bych si nešel zaplavat. Sice tu je bazén, ale oceán je oceán. Ráno je zde odliv a tak se musí jít o kousek dál, aby se dalo plavat. Dopoledne je o relaxování a občas vykoukne i slunce. Zde se počasí mění docela rychle.
Odpoledne se jedeme podívat na bývalou pevnost ve Foulpointe. Zbyly z ní obvodové zdi a polorozpadlé budovy. Ujímá se nás průvodce Fidel, který je pro svoji práci zapálený a je radost poslouchat jeho výklad. Když jsem mu řekl, že jsem z České republiky, tak povídá, že zdi pevnosti nejsou spojeny maltou, ale hmotou s vejci jako Charles bridge. Karlův most. I takové znalosti zde mají. A po nějakém čase se s pevností la Fidelem loučíme a jedeme do města Mahambo.
Tony mi chce ukázat jiný typ pláže. Kde jsme ubytováni, je moře klidné a vlny jdou vidět v dáli. Tady vlny pěkně skotačí až na pláž. Chvíli se kocháme tím pohledem a vracíme se zpátky do Foulpointe. Tam nám opět začíná pršet.
A zítra nás čeká přesun do hlavního města Antananarivo.
|
|
Nejnovější komentáře