Kuba se probudila do pošmourného dne. Šedé mraky halily oblohu. Plán byl podívat se na pláž Jutias, která leží kolem 50 km od Viňales. Hodinka cesty. Startuji svůj čínský vůz a vyrážím. Cesta poměrně svižně ubíhala než přišel úsek za který by se nestyděla ani rychlostní zkouška WRC. Zde už se nepočítalo kolik děr jste vymetli, ale kolik se vám jich podařilo objet. Paradoxně nejlepší úsek byl, když asfalt úplně zmizel. A tak ďábelskou rychlostí kolem 15km/h se sunu vpřed. Říkám si, že to tady může být zajímavé když začne pršet. A i tuto možnost si můžu vyzkoušet. Tentokrát to není standardní rychlý déšť, ale začalo pršet dopoledne a prší pořád. Na pláž dorážím asi po dvou hodinách. Dnes to na koupání není, jdu trochu promoknout návštěvou pláže a následuje alternativní cesta zpátky, která je o něco lepší.
Čínská auta nejsou na déšť stavěna, palubní počítač mi ukazuje venkovní teplotu – 35 stupňů, čímž přicházím o klimatizaci. Při spuštění se valí teplý vzduch a v okamžiku to uvnitř vypadá jako v sauně. Zastavuji a snažím se odmlžit okna. To se jakž takž daří a mohu pokračovat v houpavé jízdě dále. Stále za deště zastavuji u své casy.
Na večer se počasí umoudřuje a sluníčko se dere mezi mraky. Je čas na odlov kešky na vyhlídce Los Jazmines. Opět startuji své zmrzlé auto a jedu kousek za Viňales na kopec. Jedná se o terasu, která stojí vedle hotelu. Výhled stojí za to. Na chvíli lidé zmizeli, tak je potřeba rychle najít keš. Daří se, loguji se a s pocitem dobře vykonané práce se vracím zpět.
A co ty půltunový kubánky válející doutníky na stehně? 🙂