Následuje další zastávka kterou je město Cienfuegos. Na Kubě funguje úžasná propojenost. Ptal jsem se paní domácí zda tam nezná nějaké ubytování. Zná, rezervuje mi pokoj a už dostávám vizitku na ubytování. To by bylo. Loučím se a jdu na zastávku Viazulu. A i rezervační systém funguje skvěle. Ukazuji prstem na své jméno v prezenční listině, platím nějaký ten CUC a už se tiskne lístek. Dokonce i autobus vyjíždí na čas. Zdá se to být příliš dokonalé. Zajíždíme za roh na čerpací stanici a hned máme dvacet minut navíc. Cesta trvá nějakou hodinu a půl.
Na autobusovém nádraží na mě čeká můj dueňo, sice to není tam kam mám vizitku, ale toto už mě nepřekvapuje. Zná mé jméno i kde jsem měl bydlet. Během cesty se dozvídám spoustu informací, naštěstí mluví anglicky, tak tomu i rozumím. Casa je taková útulná, vzdušná s oknem. Dostávám pár rad kam se jít podívat, tak vyrážím.
Město je naštěstí malé, tak to jde rychle. Náměstí José Martí a nábřeží patří mezi největší lákadla a tam směřují mé kroky. Nevím proč, ale líbí se mi zde více než v Trinidadu. Domy mají podloubí, kde se dá schovat před sluncem. Ulice zde mají do pravého úhlu. Zleva doprava je to Calle a zdola nahoru Avenida. Mapa vypadá jako čtverečkovaný papír.
Pán domácí mi říká, že jeho žena je báječná kuchařka, proto neodolavám a volím večeři v case. Povídám mu, že včera jsem měl velký stejk z tuňáka a bylo mi těžko, že bych rád menší porci. Jako byste hrách na zeď házeli. Začalo to polevkovým krémem v malé misce. Ok. Hlavní chod byl ovšem dva velké filety z ryby. Paní domácí se přišla zeptat jestli mi chutná, odpovídám, že je to vynikající, ale je toho hodně. Na to mi řekla velký muž, velká porce. Tak jsem do sebe ty dva kousky nasoukal a aby toho nebylo málo donesl mi pan domácí zákusek. A to už jsem opravdu nedal.
Kmotře,
co dodat? Krásné. Tak si to užívej, zase rok nebude!
Dan